Jen deset dní po minulém psím srazu se u nás sešlo 9 bulíků z předchozí sestavy
Počasí mělo zimní ráz i v naší nížině a psi měli ze sněhu nepokrytou radost. My sice možná již menší, protože víme, co z toho sněhu za chvíli bude, ale pro dnešek jsme si to nechali pro sebe, abychom našim bulíčkům nekazili radost.
I když dnes bylo v lese o čtyři bulíky méně, moc to poznat nebylo. Dva chybějící kluci způsobili velkou převahu holek a možná o to více se zpočátku chtěli ukázat a stát se šéfy výpravy. K ničemu vážnému nedošlo, ale i holky byly pravděpodobně trochu nervóznější z toho, že mají k dispozici jen dva kluky, a tak bylo třeba více pozornosti na tlumení případných sporů hned v počátku. Zvláštní, že s přibývajícími kilometry se ztrácela i energie na možné šarvátky a nějaké to zavrčení již bylo spíše symbolické. Pouze Kalíšek trochu vykrákal Lokiho za ucho, ale nebylo to nic vážného a Loki na to také brzy zapomněl.
Deset dní, které uplynuly od minulého srazu se promítly největší měrou na malé Angelee. Myslím, že již velmi jen krátce budeme moci používat přízvisko malá. Ta holčina roste jak z vody, má plno síly a vervy držet krok s velkými. Občas se sice uchýlila zahřát a odpočinout za bundu nebo do deky do "pinglu", ale jinak byla velmi statečná. Skoro někdy až dost. Na velké si pěkně otvírala svou malou tlamičku a byla několikrát odkázána do patřičných mezí. No, musí se holka naučit, co si může dovolit, a co již ne.
Nezničitelná Amálka toho opět oběhala tolik, že se tomu u tak drobné fenečky nechce ani věřit.
Karel si dnes celkem užil, velkou měrou díky tomu, že našel oběť v Davidovi od Angelee, který obětavě hledal a házel klacky dle jeho gusta.
Zvláštní pochvalu si pak zaslouží lidská část výpravy. Poučeni posledním drkotáním zubů, tentokrát nenechali nic náhodě a na nedostatek oblečení si nikdo nestěžoval. Dokonce jsme měli v pinglu připravenu láhev fernetu a v kapse placatici slivovice, ale nějak jsme na ně zapomněli, nebo nebyla nutnost vnitřního zahřívání. Tak možná příště :o)
Skoro na stejném místě jsme potkali stejného jezdce na koni, kterého jsme minule neradi vyplašili. Tentokrát setkání proběhlo v pořádku a vzhledem k pozdravení ze strany jezdce, které nebylo ani trochu nabručené, jsme si to u něj pravděpodobně "vyžehlili".
Na chvilku se u nás ohřála Angelee a Cymba projevila mateřské sklony. Nebo jí Angelee vracela to, co ona sama prováděla tetě Olince. Totiž okousávání do uší, laplů a podobně. Kdyby bylo možné v textu reprodukovat zvuk, nevěřili byste, jaký hlas dokáže Angelee ze sebe vydat. Není li vidět, člověk by hádal na velkého drsného psa. A je to křížené v Trojském koni s krokodýlem :o), takovou tlamu a zuby nemá normální bulík :o)
