Cymba by byla tak obětavá máma, že by asi zahubila sebe i štěňata.

Znáte to, když kamarádky přijdou na návštěvu ke kamarádce s tím, že si budou hrát a pak u ní přespí. Obvykle se na to děti těší a mají takové změny běžného života rády.

Na něco takového jsme připravovali Cymbu. V neděli večer k ní měla přijet Angelee, přespat a zůstat ještě v pondělí. Neodkladné a mimořádné pracovní povinnosti Davida by znamenaly pro malého krokodýlka být celý den sama doma, takže jsme pomohli.

Nevím, jestli Cymba správně pochopila, že jí přijela kamarádka a bude s ní tentokrát delší dobu, ale každopádně události vzaly jiný obrat, než jsme asi čekali.

Naše slečinka začala projevovat mateřské pudy a jednoduše si Angelee adoptovala. Odhlédne li člověk od toho, že je Angelee krokodýl a svou tlamičku má málokdy dlouho zavřenou, je to moc hodná holka, krásně reaguje na intonaci hlasu a myslíme si, že se bude moc dobře učit (určitě samé jedničky). Jenže naše Cymba je prostě nezmar. Když si usmyslela, že Angelee je její miminko, chovala se podle toho. Měla snahu si ji umývat a sama vychovávat a učit ji hrám. To by nebylo nic až tak děsného, kdyby to nedělala s Cymbí urputností. Umývání se Angelee vůbec nelíbilo. Angelee je hodná a vyrovnaná bulinka, která se dokáže sama krásně zabavit kousáním hraček, deky a podobně. Cymba má jinou představu aktivního života, a tak se jej snažila Angelee vštípit. To, že jí Cymba byla neustále po boku, šťouchala do ní, aby si hrála, jak Cymba myslí, honila se s ní a válela, také nebylo Angelee po chuti a tak to dávala Cymbě znát tak, jak to ona dovede.

Za chvíli byla Cymba celá pokousaná od ostrých piraních jehliček malé Angelee, ale kdo by si myslel, že ji to odradilo, pletl by se. Když jsme chtěli nechat Angelee trochu odpočinout a nechat ji vyspat, museli jsme holky oddělit a chovat Cymbu i Angelee zvlášť. Cymba však moc klidu neměla, musela přece hlídat, co dělá její miminko, a jestli je v pořádku.

Původně jsme mysleli, že v noci by holky mohly spát spolu. Omyl. Zaprvé by se ani jedna nevyspala a my rovněž. Pokud by je pak snad přeci jen přemohl spánek, báli jsme se, že by Cymba ve své lásce mohla Angelee zalehnout. Takže Zuzka spala s Angelee v přízemí a já s Cymbou v patře v posteli. Tedy pokud zrovna neplakala za dveřmi, že se musí nutně jít podívat, jestli jí miminko spí a něco mu nechybí. Nebo spíše, aby ho začala znovu podle svého přemlouvat k dalším hrám a podle nás sprostě otravovat.

Obvykle Cymba nemiluje brzké ranní vstávání. Tentokrát se mnou v šest vyskočila jak čiperka a hrnula se zkontrolovat, jestli jí Zuzka mimčo přes noc nezkazila. Nezkazila, kousat nezapomněla. Dvě delší procházky lesem alespoň trochu unavily dva koníky. Cymba FM (furt může) ale nedala Angelee pokoj. Člověk se tak trochu nedivil té malé holčičce, že jí má již plné zuby. Byly však i chvíle, kdy se Cymba trefila do vkusu Angelee na hru. Učila ji, jak běhat s košatou větví, kdy Cymba držela tlustý konec a Angelee tenký, lákala ji na běhání za gumovým kolečkem, nebo na peška, který je úplně bezvadný na přetahování.

To naše stvoření je fakt hrozný dobrák. Když se tahá se mnou, tak se mnou smýká, jak se jí zlíbí. Při hře s Angelee ji i nechávala poznat náznaky úspěchu a možnosti vyhrát.

Máme pocit, že je dobře, že Cymba nebude mít štěňata. Kdyby je měla, byla by asi šíleně milující máma a mám obavu, že by odchod jejích dětí v sedmi až osmi týdnech odnesla na duši. Pokud by se toho okamžiku vůbec dožila a ty děti ji neutrápily.

I včera po odjezdu Angelee plakala a hledala ji po celém domě. Absolutně vyčerpaná zážitky z výchovy pak usnula na svém pelíšku, kde cítila „svoji“ Angelee. O tom, jak byla stahaná vypovídá i to, že před dvanáctou jsem ji musel spící donést do ložnice do postele, kam se jinak hrne první. Už by nám tam chyběla.

_