Měli jsme zato, že Cymbu hned tak něco nezdolá. Konečně víme co, nebo spíše kdo, na ni platí.

Zatím se Cymbě ještě nestalo, aby jí energie, síly a chuť do hry došla dříve, než jejímu partnerovi. Dnes konečně došlo i na ni. Navštívila nás Amálka s Luckou a Lukášem. Holky skoro dvě hodiny lítaly po lese a jedna druhou trumfovala, co všechno dokáže, co vydrží, kolik toho naskáče a naběhá.

Ještě u nás doma v teple to bylo zpočátku dost zajímavé a udržet čaj v hrncích na stolku byl skoro nadlidský výkon. Postupem času však neúnavná mladice Amálka získávala navrch a naše Cymba poznala, jaké to je, když ona často neví, kdy přestat. Nutí pak ke hře ostatní, i když jsou již utahaní, odpočívali a spali by. To je i případ její oblíbené Angelee, kterou utahá, a pak provokuje tak dlouho, až ji Angelee musí celkem po právu vzteky pokousat.

Tentokrát by si ráda trochu odpočinula Cymba, ale Amálka jí to vrátila za všechny chudáky z minula, které ničila naše slečna.

Jen to, že Lukáš s Luckou museli odejít kvůli jinému odpolednímu programu, zabránilo tomu, že bychom museli Cymbě hodit do ringu ručník. Ale na plichtu to nebylo. Amálka jednoznačně v této pomyslné bitvě vytrvalosti v blbnutí zvítězila. Pokud jsme Cymbě občas říkali Cymba FM (Furt Může), ode dneška si tento titul zaslouží plnou měrou Amálka.

Sice podle slov Lukáše doma také pěkně odpadla a tak "hodnou" jako dnes ji ještě nezažili, ale na "kolbišti" byla vítězem.

Je to ale přesto skvělý výsledek dnešního dne. Teď již víme, co dělat, pokud budeme chtít mít klidný půlden s našimi holčinami. Dopoledne je pustíme spolu do lesa a po zbytek dne máme klid.